Jak na mimochod

Můj příběh s kobylkou Gaiou začal před 16 měsíci. Miluju mimochodníky, jejich chod, ale především úžasnou povahu.

Gaia mě adoptovala už při prvním setkání. V ubohých podmínkách, špinavá, hubená. Ale bylo jasno, ihned. Po hororových zážitcích s její chovatelkou, ano, musím to sem napsat…byl to horor, jsem si přivezla klisnu, která se bála všeho. Lídí, koní, ohlávky, nejedla, byla zanedbaná po všech možných stranách, nejvíce ale psychicky.

Byly jí 3 roky. Po 3 měsících krmení a učení základům práce na ruce, tahle překrásná, ale zlomená klisna, začala konečně “mluvit”.

Řekla mi toho hodně…toho, co zažila v hřiběcim věku, toho co zažila od lidí…

A byla to právě Blanka, která mi neskutečně pomohla s její terapií. Komunikovaly spolu, ty dvě čisté duše, žena a klisna…já jen s otevřeným srdcem přihlížela tomu, co nelze nijak popsat slovy. Blanka zcela bezchybně, na dálku, diagnostikovala, co bylo špatně. Nejen na duši, i na těle…práva přední nožka není v pořádku? Nebyla!

Pomohla Gaiii zapomenout na trauma z předchozích let. Provedly jsme spolu odpuštění a propuštění všeho toho zlého, i já jsem měla po zážitcích s chovatelkou co zpracovávat… Byly to pro mě velmi emocionální chvíle, a vlastně dosud jsou.

Gaia má teď 4 roky. Z vyplašené klisny je miláček všech. Chce si hrát, komunikuje, zajímá se o vše, rozváže každý uzel, prozkoumá každou věc, vleze kamkoliv. Volá na mě, kdykoliv mě uvidí.

Když žene stádo z pastvin domů k večeři, ona jediná se u mě zastaví a zůstane se mnou, dokud nezavřu. Odejde kdykoliv a kamkoliv od koní,sedám na ni bez sedla a bez udidla. Veterinář, který ji před rokem dostával z nejhoršího, se mě minulý týden zeptal, co to je za krásnou klisnu…nepoznal ji.

Máme 27 koní, koně jsou můj život, nejsem nezkušená majitelka prvního koníčka, která mluví jen v superlativech…Ale Gaia mi bere dech! Bere mi dech, jak moc spolu s Blankou dokázala vykročit do nového života. Jak mi ji Blanka pozoruje a podporuje a hlídá z dálky.
Jsem racionálně myslící člověk, nejsou to moje domněnky. Čistá fakta.

Veliká úcta k energii, s kterou Blanka doprovází zraněné duše zůstane navždy v mém srdci.

"Blanka je člověk, přes kterého jsem se před mnoha lety seznámila s plemenem Mangalarga Marchador. Nebudu psát o koních, ti jsou v podstatě dokonalí. Jasně, že před více než deseti lety (15?) se mi zdáli zbytečně hodní, zbytečně pohodlní, zbytečně ochotní. Teda pro jezdce a chovatele, za jakého jsem se tehdy považovala já, zbytečně luxusní a drahé zboží.

A vida! Stačilo pár let, jeden blbej úraz po pádu z koně, trvale poškozená bederní páteř a šedesátka klepající na dveře mýho životaběhu – a stojí mi doma valach Mangalarga.

A byla to právě Blanka, která mi hodně pomohla. Teď nemám na mysli Blanku jako šamanku. Teď mám na mysli Blanku jako cvičitelku, chovatelku, jezdkyni. Tedy zcela racionální metody, znalosti a rady. A přesto, že sama jsem u koní hooodně přes 40 let, vím, že se pořád musím učit, aby můj kůň byl šťastný a aby naplno využil svých schopností a současně zůstal v plném zdraví jak fyzickém, tak psychickém. Vím, že na Blanku se mohu kdykoli obrátit a že mi poradí, pomůže, ukáže, protože ona je v tomhle poznávání dál. A takových lidí si mohu vážit."

"Blanka pracuje s koňmi s citem a na podzim 2024 mi pomohla připravit klisnu KMSH pro uchovnění v U.S.A., natočit odpovídající video a vyřídit podklady pro získání certifikace v mateřské asociaci. Obrátit se na ni mohu s Kentucky horses i Mangalargami."